KAPITOLA 15
Vím, že ty mé stavy jsou jedním z příznaků. Vím, že tomu doktoři klidně můžou říkat maniodepresivní syndrom nebo panická úzkostná porucha. Možná stíhám všechno dohromady. Možná už teď je ta doba, kdy mě vezmou do Bohnic. Už to přišlo. Ale já nevěřím doktorům a práškům, co tě utlumí.
Spoléhám na to, že stačí uvolnit to utlumené a potlačované. Stačí to otevřít, přijmout, třeba si to prožít i s těmi emocemi a ono tě to pustí. Přestane to tížit.
„Dá se toho zbavit, ale musíš to otevřít, a to může dát zabrat. Dá se to otevřít různými metodami, třeba LSD,“ otevírám toto téma, ač vím, že tohle on vidí jinak. Anebo nevidí vůbec. Zkouším něco o Stanislavu Grofovi, přestože vím, že tohle je zbytečné. „To není jak normální droga,“ já jsem o tom přesvědčena, on to vidí opačně. „Je to něco, co tě nehodí mimo všechno, neodrovná ti to mozek. Naopak, zapne to něco, co běžně vůbec nezapínáš. Tohle povzbudí tvoje schopnosti vidění a vnímání světa. Tohle ti jen otevře nová okna k tomu, abys viděl to, co je skryté. Ale právě to skryté je to podstatné, to nepopsatelné, neidentifikovatelné, to za těmi prkotinami, které nás jenom odvádějí do bezvýznamné nicoty života. Vždyť je fyzikálně dokázáno, že prostorů je víc než tři. Nikdo neví kolik jich je, ale je jich mnoho. Existují, to jen my žijeme omezeni tím, že prostor je trojrozměrný. Není. Ty další rozměry tu jsou, ať je to cokoli.“
„Není třeba řešit prkotiny. Je třeba uvolnit ty velké bloky a traumata, všechno se pročistí a prkotiny samy zmizí. Já musím odhodit tu zátěž, která mě táhne ke dnu a udělala ze mě bahenního potápěče.“ Zkouším na něho něco o tom, že ta traumata mají dokonce dle teorie Radima Resse přímo na těle nějaké své umístění, ale moc se nechytá. Poslouchá, to stačí. Mluvím.
„Jsme tu přece proto, abychom žili, radovali se ze života, nemáme se čvachtat v bahně. Dá se zbavit všeho zlého. Bude to nejspíš bolet, ale jakmile se to uvolní, přijde úleva. Jestli tě to nezničí, tak to z tebe nadobro spadne, všechna ta životní zátěž. Je to mnohem lepší než to potlačovat a nechat se tím postupně vysávat. Bolest je sice utlumená, ale také nikdy nekončící. Ta nenápadná bolest tě zničí.“ To je má čarodějnická teorie. Občas sonduju, kdo by mě v té teorii podpořil v praxi života, ale moc prokazatelné praxe nemám.
Život je síla, která všechno proměňuje tak, jak to má být. Nevěřím na náhody a věřím, že na naší cestě jsou znamení, která nám ukazují směr. Jen někdy ta znamení neumíme rozeznat od těch, která nás mají z toho správného směru odvést.
Věřím, že se musím vrátit do dětství na to místo. Tam je něco, kvůli čemu můj život stojí za pendrek, a s tím i náš vztah. Možná konstelace, nějaký kurz, nějaká terapie. Já o tom vím, vím, že by se to hodilo. Už dlouho mě to volá, ale pořád jen sleduji zpovzdálí a čekám, až mi přijde do cesty ta, která je ta pravá pro mě.
„Je toho hodně, nesu si hodně zátěže a mám hodně bubáků. Je to hodně intimní záležitost, nejde to dělat jen tak s někým. A není to jen tak si na takovou cestu do minulosti vybrat parťáka, který tě podrží, když ti tam dojde dech,“ snažím se mu vysvětlit další postup v boji s mými psychickými potížemi, tak se tomu totiž běžně říká.
Teď se ten možný parťák možná objevil skrze onoho kamaráda, kterého jsem žádala o pomoc. „Možná tohle je ta cesta. Ten kamarád, resp. ten, na koho mě odkázal, by mi možná uměl pomoct,“ vysvětluju svému partnerovi, kterému bych mohla říkat partner, kdyby nebylo před víkendem a on se nechystal za milenkou. Nejsem si jistá, že chápe, ale aspoň se tváří, že poslouchá.
Mluvím asi jen proto, že mě těší, že tu je. Je to příjemné a dá se to chápat jako zájem. Nepříjemné mi moc není, jak si mezitím prohlíží mé nahé tělo.
„Byla bys hezká, ale nestaráš se o sebe. Neuděláš si na sebe čas.“
„Vím. Nevím, co s tím.“
Číst dál... KAPITOLA 16 (brzy se tu objeví)
Chceš si přečíst celý příběh najednou?
Chceš celou knihu? Můj milý čtenáři, jednoduše si o ni zažádej na mailu protuholku@seznam.cz. Pošlu ti ji jako pdf.
Cena knihy je plně na tobě. Záleží jen na tobě, nakolik si toho příběh ceníš, nakolik ohodnotíš tu knihu. Nemusíš platit nic, když nebudeš chtít.